Raportaĵo de Ago-Semajno 2006/Česky

El la retpaĝaro de Ĉeĥa Esperanto-Junularo.

Rimarko: Tiu ĉi teksto ekzistas ankaŭ en esperanto-versio, kiun vi povas rigardi ĉe alia paĝo.

AS 2006 (http://pej.aplus.pl/as/) (Ago-Semajno, v překladu "Akční týden") se konalo mezi 26. prosincem 2006 a 2. lednem 2007 ve městě Nowy Sącz (http://www.nowysacz.pl/) v malopolském vojvodství v Polsku, v blízkosti Zakopane a Krakova. Zúčastnilo se jej okolo 180 mladých lidí z vícerých zemí Evropy, Ameriky a Azie. Mezi nimi byla i skupina pěti Čechů, členů České esperantské mládeže - ve skupině vedené Markem dorazili Mirek, Franta a Karol. Pro tyto tři to bylo první mezinárodní esperantské setkání, či, v případě Karla, dokonce první esperantské setkání vůbec (začal se učit esperanto teprve po cestě ve vlaku!). AS se zúčastnila ještě Češka Markéta, která v současné době žije a pracuje v Polsku. Níže následují zprávy napsané jednotlivými českými účastníky, ve kterých tito shrnují své dojmy, pocity, zážitky a další zkušenosti vážící se k uskutečněnému setkání. Na jeho konci, před odjezdem, se všichni jednohlasně shodli, že se určitě budou snažit nepromarnit příští podobnou příležitost účasti.

Enhavo

Vypráví Mirek

Poznámka: Tento text doprovozený fotografiemi se nachází také na externím webu (http://miropiro.wz.cz/agosemajnocz.htm) autora.

V půlce listopadu mi Marek Blahuš poslal pozvánku na silvestrovské setkání Ago-Semajno v Polsku v Nowem Sączi. Rozhodl jsem se, že bych se tam rád vydal. Změnil jsem svůj postoj k trávení vánočních prázdnin v Brně, a tak jsem dostal od svých rodičů zelenou.

Blížily se Vánoce a s nimi i Ago-Semajno. A tak jsem 26. prosince spakoval svých pět švestek :-) a v 11:00 vyrazil autobusem směr Uherské Hradiště (dále jen UH). Když jsem krátce po poledni dorazil do UH, vyzvedl mě Markův táta a dojel s ním k Markovi domů. Tam jsem asi dvě-tři hodinky počkal, až bude vhodný čas na odjezd. Když se čas nachýlil, dali jsme se na cestu. Sešli jsme se s Karlem a vydali se na nádraží. Cesta vlakem do Bohumína proběhla bez větších problémů (dokonce jsme se dali do řeči s jedním pánem o esperantu atp.). V Bohumíně jsme zakoupili zpáteční lístek do Krakova. A hurá do vlaku Eurocity směr Krakov! Pasová kontrola byla hned, kdežto kontrola jízdenek byla až po Osvětimi. Z Krakova cesta autobusem proběhla celkem v pohodě. Na místě jsme se rychle ubytovali a seznámili jsme se s několika účastníky.

Ve středu se nic nedělo a tak jsem využil času a vyrazil na prohlídku města s Olgou a Natálkou z Jalty. Večer už se sjeli všichni účastníci a tak jsme vyrazili na seznamovací akci. Zahráli jsme si několik seznamovacích her, zazpívali několik písniček :-) Po návratu z akce jsme s Markem a Karlem uvedli do provozu Filmejo a pustili pro zájemce esperantské Pelíšky a potom ještě Krtka.

Ve čtvrtek jsem si zašel na přednášku o TEJO a pak hurá na polštinu a pak do aligatoreja, kde jsem (podle pravidel) musel(!) mluvit jiným jazykem než esperantem nebo svým rodným jazykem. Po večeři byl svolán odchod na akci prezentující polský folklór. Pozdě večer jsem si zahrál Homlupa ludo (trošku rozšířené Městečko Palermo) a po půlnoci se byl podívat na Vesničku mou střediskovou.

V pátek byla uspořádána celodenní exkurze k pramenu řeky Poprad, nejprve jsme však navštívili Stary Sącz, dva kostely a pak konečně došlo i na prameny. Tam jsme měli hodinku čas volna, a tak jsem vyrazil s Karlem a naší společnou kamarádkou Saŝou vyvádět do lesa. Užili jsme si dost srandy a asi jsme i pár lidí vylekali. Po návratu do AS-eja byla večeře a přijel Franta. Po večeři jsme šli na koncert Kima J. Henriksena a potom ještě East Endu. Vzhledem k tomu, že se akce protáhla, Filmejo se nekonalo.

V sobotu jsem opět s chutí šel na lekci polštiny. Odpoledne jsme všichni odešli do kulturního centra "Sokol", kde jsme prezentovali Českou republiku (ostatní pak svoje země), ale před rozsáhlejší prezentací malopolské kultury už jsme odešli. Večer se Filmejo dočkalo rekordní návštěvnosti díky skvělému filmu Diktátor. Bohužel dost lidí pak odešlo a nevidělo pohádku Lotrando a Zubejda (fňuk, Olga mi chyběla :-().

V neděli na Silvestra jsem se opět zúčastnil lekce polštiny a potom ještě přenášky o "Toki poně (http://cs.wikipedia.org/wiki/Toki_pona)". Pak byl relativně volný čas až do 22:00, kdy Rusové v Trinkeju oslavili nový rok, o hodinu později pak Ukrajinci a Litevci (a další v tom časovém pásmu). Pak už se konal přesun do Diskejo a začalo se ve velkém tancovat. O půlnoci jsem pak vyšel ven sledovat se Saŝou ohňostroje a stálo to za to. Neměl jsem síly furt a proto jsem netancoval neustále, v jednu chvíli jsem se zdekoval se Saŝou do Filmeja, kam brzy přišel i Karol. Spát jsem šel před sedmou. Diskotéka údajně skončila v osm ráno. Franta odjel asi v 6:30 z Noweho Sącze, a to i přesto, že jsme mu to rozmlouvali.

Na Nový rok jsem spal dlouho. My, česká skupina, jsme se vykašlali na exkurzi do Stareho Sącze a raději si v klidu sbalili a vyrazili na večeři. Pak jsem si začal shánět kontakty, po sedmé jsem se rozloučil s většinou účastníků (nutno dodat, že těch holek tu bylo opravdu požehnaně :-) a vyrazili jsme na autobusové nádraží. Díky jednomu žebrákovi jsme nakonec v osm hodin skutečně odjeli směr Krakov. Už předtím jsme si však řekli, že v létě vyrazíme na Ukrajinu (Kyjev, Poltava, Jalta). V Krakově se komplikace nekonaly, ale kupé bylo opravdu narvané :-( Jela s námi i jedna slečna do Prahy, tak jsme aspoň Češi nebyli jediní :-)

Z Petrovic u Karviné jsme pak jeli Chopinem s Allou (ruská esperantistka, která je teď na stáži ve Zlíně) směr UH. Alla vystoupila už v Otrokovicích. Karlovy rodiče nás odvezli na sídliště, já jsem pak přespal u Karla doma. Po desáté jsem pak jel s Karlem do Brna. -mir-

Pozn. autora: Text nezahrnuje všechny události a je psán z mého pohledu a proto není řečeno vše. Například autorovy zážitky se slečnami jsou zde velice zjednodušené. Ale to snad pochopíte :-)

Vypráví Markéta

Několik střípků z mozaiky esperantského setkání v Polsku na Ago-Semajno:

Letošní setkání mladých esperantistů v Polsku bych chtěla částečně popsat očima Češky, esperantistky, žijící pár let v Polsku. Pracuji zde od vstupu do EU jako překladatelka v jedné mezinárodní firmě, jejíž etos je tvořen především národnostmi ze zemí východní Evropy, v poslední době tu zakotvil také pracovník ze Španělska a Francie. Dalo by se říci, že v takovém různorodém prostředí panuje nálada jako na esperantských setkáních, ale není tomu úplně tak; zde je to svět businessu a konkurence mezi pracovníky v prostředí, kde komunikačním jakykem je angličtina. Naším komunikačním jazykem na Ago-Semajno bylo esperanto, jehož tvůrce se narodil v této zemi v Białystoku.

My se ale přenesme na naše setkání do regionu Małopolska (Etpolujo aŭ Malgrandpolujo), které je opravdu unikátním místem, protože když nestihnete procestovat celé velikánské Polsko, tak vám stačí zajet právě sem. Vše co v Polsku najdeme, je soustředěno v tomto regionu s velkým kulturním dědictvím (8 objektů pod záštitou UNESCO) a překrásným krajoobrazem s množstvím hor, lesů a jezer. Není se tedy čemu divit, že do tohoto krásného koutu světa přijelo oslavit konec roku 200 mladých lidí z celého světa. Nebyli to jen nejbližší sousedé Polska – Ukrajinci, Slováci, Češi, Rusové či Skandinávci, ale zavítali sem i Západoevropané – Belgičané, Francouzi, Španělé, Italové a dokonce lidé z krajů kulturně velmi vzdálených a exotických jako je Čína, Brazílie a Izrael. Snad i proto, že Polsko je velmi homogenní země pokud jde o strukturu obyvatelstva, žije zde relativně málo cizinců. Nedokážete si představit, jakou radost a překvapení způsobil tento příval mladých cizinců komunikujích společným jazykem na radnici Nowego Sącze. Velmi sympatická paní radní koneckonců projevila nemalý zájem o esperanto, obzvláště, když se dozvěděla, že příští světový mezinárodní kongres se bude v roce 2007 konat v japonské Jokohamě. K tomu zdůraznila, že ještě nikdy v historii tohoto města nepřijelo najednou tolik cizinců z různých částí světa. Snad tedy naše setkání napomohlo nejen propagaci turismu a jazyka esperanto, ale i tomu, aby se polská společnost nadále otvírala novým kulturám a toleranci v náhledu na rychle měnící se svět.

Bohatý program setkání tu nestačím detailně vylíčit a nejsem sama, neboť z pestré mozaiky si každý ukousnul to, co se mu nejvíce líbilo. U mě zvítězily hudební a divadelní vystoupení talentovaných účastníků. Esperantisté z Jalty se zdárně pokusili o svoji divadelní prvotinu v esperantu. Jestli přijedeme na jejich festival Velura Sezono v červnu roku 2007, budeme prý překvapeni jejich dalšími divadelními kousky.

Z Dánska přijel extravagantní hudebník na akordeon Kim Henriksen. Opravdu milým překvapením letošní netradiční teplé zimy bylo i to, že napadl i dostatek sněhu, který sice už nevydržel až do nového roku, ale to krátké bílé kouzlo stačilo to na to, abychom se vyřádili při sněhové koulovačce během výletu za památkami regionu. Minerální vody v termálním letovisku Krynica nám moc nechutnaly, zato teplá medovina s koláčkem podávaná v populárním včelařském skanzenu a muzeu nám přišla velmi vhod. Ani nevím jak se to stalo, ale hodiny v diskejo najdenou tloukly půlnoc a po množství blahopřání s přípitkem a dobrým jídlem jsme se přehoupli do roku 2007. Někteří se dokázali bavit a radovat až do ranních hodin při rytmech hudby z celého světa. Unikátní hudební koktejl nám míchal Roger původem z Brazílie.

Mám velkou radost, že jsem neprospala celý den Nového roku a vydala se jej s dalšími nedospalci přivítat do tradiční polské dřevěné koliby s krbem uprostřed a dechovou skupinou, která nás znovu postavila na nohy. A to nejen ona, ale i tradiční polská kuchyně, kterou jsme mohli ochutnávat a vychutnávat po celé setkání.

Potěšilo mě, že na setkání přijelo tolik zajímavých lidí a mohli jsme se podělit o svoje zkušenosti, zážitky, radosti a starosti alespoň během těchto několika málo dní v roce. Velké poděkování náleží varšavskému klubu Varsovia Vento (http://www.viavento.org/) za výbornou organizaci celé akce.

Vypráví Franta

Jako obvykle jsem se nikam nedokopal sám, a proto mě na AS upozornil s dostatečným předstihem nejmenovaný představitel ĈEJ, jehož jméno začíná na M.B. Doba plynula a já jsem na AS téměř zapomněl. Když začaly docházet zprávy organizátorů s informacemi, přesvědčilo mě to, abych se začal připravovat. Velmi rychle jsem zjistil, že v prasátku nejsou žádné peníze a také bankovní účet hlásil jednocifernou částku. Spolehl jsem se proto na Ježíška, a ten mi naštěstí potřebné peníze na cestu nadělil.

Jako nejlepší možnost jsem si vybral za dopravní prostředek vlak, kterým jsem 29.12. vyrazil z ostravského nádraží. Cesta proběha celkem v klidu a já se tak asi v 19:00 ocitl na nádraží v Nowem Sączi. Abych našel místo konání, zvolil jsem osvědčenou metodu pohybování se v kruhu a po 30 minutách jsem šťastný uviděl obrovský nápis "AGO SEMAJNO" s velkou šipkou, která mi ukazovala směr.

Organizátoři mi ochotně přidělili pokoj, ve kterém se nacházeli Karol a Mirek, kteří typicky něco kutili s počítačem. Skutečně jsem dorazil v pravou chvíli, protože se za 5 minut konal koncert Kima ze skupiny "Esperanto Desperado" a ještě nějakých (ne)známých Poláků. Koncert jsem si opravdu užil a myslím, že i všichni ostatní. Po koncertě už jsme byli dost unavení, ale stejně jsme se ke spánku dostali o dost později.

Další den byl jako obykle nabitý programem, ve kterém probíhalo několik programů paralelně - škoda jen, že se pro nezájem nakonec velká část neuskutečnila. S Markem jsme připravovali jeho vlastní program, který spočíval v poznávání hymen, určitě velmi zajímavý. Bohužel na něj nikdo nepřišel, a proto jsme plynule navázali připravami prezentace České republiky na kulturní festival. Marek měl stále nějaké připomínky, ale nakonec jsme vše úspešně dokončili a vydali se na místo konání kulturní akce.

Všechno proběhlo v pořádku a my jsme úspěšně odprezentovali ČR a rozdali všechny poživatelné věci, po kterých se jen zaprášilo. Vrátili jsme se na naši ubytovnu, kde se za chvíli promítal film "Velký diktátor" - parodie na nacismus, která mě zaujala, protože se natáčela v roce 1941. Šel jsem spát někdy v 6 hodin, a proto jsem se probudil do slunného dne, ve kterém roztál skoro všechen sníh. Momentálně neměl Marek žádné požadavky - díky tomu jsem se mohl zúčastnit vlastního programu, který mě zajímal. Rozhodl jsem se, že si vychutnám teplé jídlo poprvé za celou dobu. Měl jsem problém najít potřebné věci, ale nakonec se mi podařilo připravit fazole, ze kterých mi pak bylo bohužel poněkud špatně. Silvestr probíhal velmi zajímavě, postupně ho slavili lidé z různých zemí. Poté jsme se odebrali do dolních pater, kde probíhala hlavní oslava.

Odjel jsem asi v 6:30 ráno, nespal jsem, a proto zpáteční cesta probíhala v docela unaveném duchu. Jet na Ago-Semajno stojí určitě za to, takže tento rok určitě všichni jeďte! :)

Vypráví Karol

Tak tedy, vše začalo jednoho opravdu pěkného zářijového dne, když jsem potkal svého dlouholetého kamaráda Marka Blahuše s jednou pěknou ruskou Allou, jež je na stáži v ČR. Mimochodem se mě Marek, při našem návratu domů, zmínil o silvestrovské akci v Polsku a jelikož mě poměrně esperanto zaujalo a také mě lákala myšlenka poznání nových lidí z různých koutů světa, tak jsem souhlasil. Také jsem ještě vystihl období levných registrací na tuto akci, a tak jsem se ocitl na listině přihlášených na ASo 2006/2007.

Ačkoliv jsem často přemýšlel, zda se vydám či nevydám na tuto akci - a to především jelikož mé nadšení z esperanta popravdě netrvalo příliš dlouho, což tedy znamenalo, že se mé znalosti esperanta neposunuly nikam kupředu. Avšak přišel 26. prosinec a své rozhodnutí jet jsem již nezměnil, což znamenalo, že jsem si sbalil pár svých věcí, samozřejmě včetně svého malého PC (pozn.: přestavba SGI O2 na ATX formát :-)), které jsem jako správný šílený informatik nemohl nechat doma (samozřejmě včetně značně zredukovaného LCD panelu, klávesnice a myši) :-), i když to znamenalo zabrání velké části krosny - avšak to alespoň eliminovalo další nepotřebné věci, které bych pravděpodobně bral s sebou.

Do Polska jsem vyrážel společně s Markem a ještě jedním mladým esperantistou Mirkem z Brna. Cestovali jsme vlakem ze Starého Města u Uherského Hradiště do Bohumína, kde jsme přestoupili na EC-rychlík a naše cesta pokračovala do Krakova. Dlouhá cesta vlakem byla ideální ke studiu, a tak jsem dostal od Marka PakEo (http://esperanto.blahus.cz/varbiloj/pakeo-cs.pdf) (takovou brožuru o esperantu s gramatikou a nějakýma slovíčkama na pár listech A4), díky které jsem získal své první pořádné základy esperanta.

Krakov, tam jsme poprvé narazili na velmi zvláštní systém autobusové dopravy v Polsku. Jelikož tamní autobusová doprava je roztříštěná (mnoho soukromých dopravců a nejednotný informační systém), naše rozpisy odjezdů nebyly shodné s realitou, a tak jsme naráz měli nějakých těch pár volných hodin na prohlídku, alespoň části Krakova v okolí autobusového nádraží. Po příjezdu našeho autobusu jsme vyrazili směr Nowy Sącz, spolu s dalšími dvěmi esperantistkami z Ruska, jež nás potkali těsně před odjezdem autobusu.

Po příjezdu do města Nowy Sącz naše skupinka vyrazila do místa konání námi očekávané akce. Následovalo velmi milé přijetí od organizátorů a dalších již přítomných esperantistů a poté jsme se ubytovali na pokojích. Po letmém vybalení jsme se šli seznámit s dalšími esperantisty. Pro mě to však nebylo jednoduché, jelikož jak sem již zmínil, příliš jsem nebyl schopen se esperantem domluvit (místy naštěstí pomohla angličtina, slovenština - tou jsem se snažil se domluvit především s polsky mluvící částí - příp. různé gestikulace :-)). Avšak byla zde poměrně velká motivace k učení esperanta v podobě početné a krásně vyhlížející skupiny zástupců něžného pohlaví :-).

Dalším dnem již začínal program, naštěstí rozumně až v odpoledních hodinách, a tak nám zůstalo dostatek času na relaxaci po dlouhé cestě. Téměř ihned jsem začal pátrat nad řešením problému s připojením k internetu na místním internátu, který vyřešil až místní správce počítačové sítě, se kterým jsem si také poměrně dobře pohovořil (polskočeskoslovenskoanglicky) o stavu informačních technologii a internetu v Polsku a u nás (přece jen informatici se domluví :-)). V podvečer druhého dne se uskutečnil skvělý seznamovací večírek, kde jsem poznal mnoho nových přátel, a ačkoliv jsem esperanto moc neuměl, nakonec jsem se ani tak neztratil. Na dobrou noc si pak někteří dali pěkný český film Pelíšky a velmi populárního Krtečka, které se promítaly ve "Filmeju", jež se od tohoto dne stalo součástí večerního programu.

Třetí den v Polsku, myslím, že to mohl být čtvrtek, jsem hned po ránu začal s výukou esperanta v místnosti zvané "Trinkejo", kterou pořádal Lupiro Wilhelm z Německa. Po ní jsem se ocitl na programu zvaném Aligatorejo, kde nikdo nesmí mluvit svým rodným jazykem a ani esperantem. Další akcí na programu dne bylo představení polské kultury v místním kulturním domě, které bylo vskutku velmi povedené. Po návratu jsem se jako obvykle s Markem opět věnoval přípravě večerního promítání. Na čtvrtý den nám organizátoři přichystali výlet k prameni řeky Poprad, a cestou exkurzi po památkách místní oblasti. U pramene řeky Poprad jsme dostali asi hodinu volna, a tak jsme se společně s Mirkem a naší kamarádkou Sašou z Jalty vyrazili proběhnout do přilehlého lesa. Po návratu následoval přesun, již s našim dalším esperantistou z Moravy Frantou, do místa, kde se konal koncert Kima Henriksena a polské rockové kapely, po kterém následovala diskotéka, jež končila až v pozdních večerních hodinách a tudíž další večerní program se již nekonal :-)

Následující den, den pátý, jsem opět započal studiem esperanta v "trinkeju", po kterém jsem se vrhl na přípravy prezentace České republiky, která byla naplánována jako součást odpoledního programu. Prezentace proběhla úspěšně a náš stánek byl téměř stále v obležení, za což vděčíme především prezentaci české kuchyně, po které se jen zaprášilo. Prezentace se konala v kulturním centru Sokol, kde poté následovala vystoupení skupinek účastníků letošního ASa, po němž byla na programu obsáhlá prezentace malopolské kultury. Po návratu si mohli zájemci vychutnat populární filmové dílo Diktátor s Charlie Chaplinem, které se stalo pravděpodobně nejvíce navštívenou projekcí na ASu. Po ní už ale mnoho lidí "Filmejo" opustilo, a tak přišli o krásnou českou pohádku Lotrando a Zubejda.

Silvestr se započal poměrně poklidně obvyklým programem, kde jsem se zúčastnil například kursu trochu zvláštního jazyka Toki pona (http://cs.wikipedia.org/wiki/Toki_pona), po kterém následoval volný program, který jsme využili k účasti na mši v nedalekém architektonicky zajímavém kostele, až do 22. hodiny, kdy Rusové započali oslavy Nového roku, následováni Ukrajinci a Litevci o hodinu později. S blížící se 24. hodinou se většina mladých esperantistů přesunula do "Diskeja", kde se rozeběhla skvělá silvestrovská oslava, vždy jen dočasně přerušena oznámeními o právě odbití půlnoci v dalším časovém pásmě, z nichž poslední vyhlašovaná byla půlnoc v časovém pásmu Brazílie ve 4 hodiny středoevropského času. Nadále již oslavy probíhali spontánně až do 8 hodin ráno 1. ledna 2007 kdy se již většina účastníku odebrala do svých pokojů.

Na 1. ledna byla naplánována exkurze do Stareho Sącze, které jsme se však již neúčastnili a raději jsme se připravovali na cestu domů. Ještě před odjezdem jsme naštěstí zastihli i výletníky z odpolední exkurze, a tak započal proces poměrně dlouhého loučení a výměny kontaktů, především ze slečnami, kterých zde bylo opravdu velké množství :-)

Avšak čas plynul a tak naše česká výprava čítaje mě, Marka a Mirka (Franta, ten odjel ranních hodinách) započala přesun na autobusové nádraží, odkud jsme plánovali odjezd autobusu, který naštěstí i přes jisté obtíže vzniklé nejasností v polských jízdních řádech naložil i nás, a tak jsme úspěšně vyrazili směr Krakov, kde již čekal vlak směřující do České republiky. V Petrovicích u Karviné se nám také podařilo se setkat s Ruskou Allou, a tak jsme společně vyrazili směr Otrokovice a Staré Město, kde pro nás do pár minut přijel odvoz do Uherského Hradiště.

Rád bych ještě závěrem zmínil, že jsme byl i přes počáteční obavy mile překvapen z akčního týdnu prožitého v Polsku, kde si opravdu člověk mohl vybrat z velkého množství paralelně běžících programů a seznámil se s novými lidmi z celého světa, a rozhodně bych rád všem doporučil účast i na dalším ročníku této skvělé akce :-)

Fotky


Personaj iloj