Raportaĵo de Ago-Semajno kaj Internacia Seminario 2007/Česky

El la retpaĝaro de Ĉeĥa Esperanto-Junularo.

Rimarko: Tiu ĉi teksto ekzistas ankaŭ en esperanto-versio, kiun vi povas rigardi ĉe alia paĝo.

Na přelomu roků 2007 a 2008 se jako již tradičně konalo na celém světě vícero velkých novoročních setkání esperantistů, především mládeže, konaných s cílem poznat nové přátele, něco se dozvědět, společně se pobavit a oslavit Silvestra v mezinárodní atmosféře, bez jazykových bariér. Česká esperantská mládež vyslala tentokrát své členy na dvě z takových setkání – Ago-Semajno v Polsku a Internacia Seminario v Německu. Níže následují stručná shrnutí obou setkání a zprávy napsané některými jejich českými účastníky, ve kterých tito shrnují své dojmy, pocity, zážitky a další zkušenosti, které si z akce odnesli.

"AS": Ago-Semajno v Polsku

a_Ago-Semajno_eta.gif

AS 2007 (http://pej.aplus.pl/as/) (Ago-Semajno, v překladu "Akční týden") je setkání esperantské mládeže, které se konalo mezi 27. prosincem 2007 a 2. lednem 2008 ve městě Malbork (http://www.malbork.pl/) v severním Polsku. Zúčastnilo se jej téměř 200 mladých lidí z vícerých zemí Evropy, Ameriky, Azie a Afriky. Mezi nimi byla i skupina pěti účastníků z České republiky, většinou členů České esperantské mládeže – ve skupině vedené tentokrát Mirkem a Karlem vyrazili podle plánu Markem připraveného plánu ještě Andrej, Jirka a Zdeněk. Pro tyto tři to bylo první velké mezinárodní esperantské setkání, či, v případě Zdeňka, dokonce první esperantské setkání vůbec (s esperantem se začal seznamovat teprve velmi krátce před cestou).

"IS": Internacia Seminario v Německu

arton197-58d2f.png

51-a IS (http://www.esperanto.de/is/eo/2007/index) (Internacia Seminario) se konalo mezi 27. prosincem 2007 a 3. lednem 2008 v bavorském městě Würzburg v Německu. Zúčastnilo se jej okolo 180 mladých lidí z mnoha zemí Evropy, Ameriky a Azie. Mezi nimi byli i dva Češi – Marek a Bára, kteří na setkání cestovali společně s Paulínkou Kožuchovou ze Slovenska a Gregorem Hinkerem a Katharinou Tanzberger z Rakouska. Pro Báru to bylo vůbec první esperantské setkání a vedle asi hodinového pokusu o konverzaci s francouzským esperantistou během rodinné dovolené také vůbec první příležitost promluvit si v esperantu. Kromě ní a Marka se setkání zúčastnila také Belonia, členka České esperantské mládeže česko-francouzského původu, a silvestrovskou oslavu navštívila také jedna starší esperantistka českého původu, provdaná do Německa.

Česká účast

Na našich stránkách si můžete prohlédnout také českou pozvánku, kterou jsme během roku 2007 členy České esperantské mládeže na tato novoroční setkání zvali.

Enhavo

Vypráví Bára

Bára
Enlarge
Bára

Teďka přichází ta část, která mě asi z celého IS (Internacia Seminario) děsila nejvíc, a to stručné shrnutí zážitků, abych nalákala případné budoucí účastníky, jak mi objasnil Marek (předtím, než se mohl blíže seznámit s mými skromnými vyjadřovacími schopnostmi).

Internacia Seminario byla moje první esperantská akce, a tedy i příležitost slyšet esperanto. Jelikož se esperantem prokousávám již nějaké dva roky, cítila jsem se dostatečně sebevědomě a spokojeně se přihlásila, ale čekalo mě vystřízlivění ihned po nástupu do vlaku. Z Česka jsem vyrážela jenom já a Marek, ale když mě vyzvedli na nádraží v Praze, byli tam ještě tři další esperantisté, včetně Paulínky ze Slovenska, se kterou jsem bydlela na pokoji, a k mé smůle uměli všichni esperanto dobře, tudíž jsem se vůbec nechytala a většinu cesty strávila v úvahách na téma, zda byl vůbec dobrý nápad někam jezdit.

Toto přemýšlení mě dostatečně zaměstnávalo, takže si nepamatuji naprosto nic z cesty; mám jen nejasný pocit, že jsme projížděli Plzní, ale stejně tak to mohlo být jakékoli jiné město západně od Prahy. Do Würzburgu jsme dorazili až za tmy a hned nás čekal uvítací večer, kde jsem s uspokojením zjistila, že tam je poměrně dost lidí, kteří ovládají esperanto stejně jako já. Hrála se nějaká speciální hra, jejíž smysl mi lehce unikl (doufám, že jsem nebyla jediná), ale která zároveň nabízela možnost promluvit si s ostatními (jelikož jsem zvládla přijetí od organizátorů a úspěšně se stala hrdým členem TEJO, tak se mé jazykové sebevědomí opět objevilo a příjemně jsem si popovídala a setkala se s kamarády z Brazílie a Francie, které jsem do té doby znala jen díky webovým stránkám lernu! (http://www.lernu.net/))

Ráda bych se věnovala popisu každého dne a událostí zvlášť, ale popravdě řečeno, většina dnů z IS mi trošku splývá do jednoho velkého a dlouhého dne. (Možná to teďka vypadá, že se snažím nějak se vykroutit z detailnějšího vyprávění o IS, což ale zcela a naprosto není pravda.) Proto si moc nepamatuji, kdy se co dělo, ale vše by se dalo shrnout do pár slov o významu:

  • skvělý,
  • zábavný
  • a rozhodně stojící za účast

Tudíž mohu každému jen doporučit, aby se příště zúčastnil, protože jsem na vlastní kůži poznala, že to skutečně stojí za to.

Vypráví Karol

Karol
Enlarge
Karol

26. prosince až 2. ledna proběhla v severopolském městě Malbork mládežnická esperantská akce Ago-Semajno, jež se stala již mojí druhou velkou akcí příznivců esperanta na území Polska. Obdobně jako v loňském roce byla i letos akcí velmi vydařenou, o což se postaral i velký počet učastníků z zemí nejen evropských, ale také přijeli esperantisti z Afriky, Asie a také severní i jižní Ameriky.

Program zahranoval návštěvy mnoha historických památek, a to nejen města Malbork, ale také přístavu Gdaňsk nebo poutního místa Pelplin. Cílem akce ale samozřejmě nebyly jen návštěvy památek, nýbrž především aktivity propagující esperanto a jednotlivé země zúčastněných esperantistů. To asi nejlépe odrážel kulturní jazykový festival (KLF), kde proběhla právě jedna taková prezentace zastoupených jazyků a národů, doprovázená bohatým programem polských lidových skupin.

Plánování cesty

Vzhledem k úspěchu obdobné akce v roce 2006 a dobré reklamě se stal letošní ročník pro českou vypravu významným, především díky velkému počtu přihlášených z České republiky. Ačkoliv se z nich skutečně na akci vyjet nakonec odhodlali jen čtyři, velký význam dále tkvěl především v rožšíření povědomí o esperantu mezi českou mládeží, což se jistě podařilo.

Jelikož jsme podle plánu chtěli využít pro cestování zvýhodněnou jízdu vlakem, což bylo podmíněno účastí minimálně šesti osob, zkombinovali jsme cestu na AS společně se sousedy ze Slovenska.

Naše cesta se započala krátce po půlnoci 26. prosince ve Starém Městě, čemuž předcházelo setkání v Uherském Hradišti, kde jsme u mě doma učinili poslední informační setkámí před cestou, kdy ke mně (Karol Rydlo) přijeli jak poměrné místní Jiří Galuška a Zdeněk Doupovec, tak se tam k nám také přidal Miro-piro (Miroslav Hruška) z Brna. Do našeho vlaku již v Břeclavi přistoupil slovenský esperantista Andrej Repiský a ze Starého Města pak již společné jsme vyrazili směr Varšava, která se stala naší přestupní stanicí. Počínaje Bohumínem tam s námi cestoval také Peter Baláž.

Varšava

Vzledem k poměrně velké časové rezervě, se kterou naše plány pro tuto metropoli Polska počítaly, se mně podařilo zkoordinovat naši cestu také s esperantisty z Kyjeva (Alisou, Andrijem, Natalkou a Oksanou), se kterými jsme pak také trávili většinu času přímo na AS. Na cestu z Varšavy se k nám přidali také esperantisti z Rakouska, se kterými jsme předtím nevědomky cestovali již z Moravy.

Malbork

Po několikahodinové cestě jsme konečně přicestovali do naší cílové destinace, města Malbork, ležícím na severu Polska, s krásným zámkem, poblíž kterého směřovaly i naše první kroky a od něhož na dohled se nácházela naše ubytovna - škola - kde probíhala také velká část programu. Zde také došlo k registraci a rozdělení naší skupiny, kdy já, Zdeněk a naše tři ukrajinské kamarádky z Kyjeva jsme se ubytovali v jedné z místních tříd určených jako amasloĝejo, kdežto zbytek využil ubytování v druhé budově, kde se nacházely jednotlivé pokoje, určené k o něco pohodlnějšímu ubytování na postelích, a také jídelna.

Po zabydlení se a přeorganizování naší výbavy jsme vyrazili na průzkum nejbližšího okolí, přičemž jsme se setkali s mojí ukrajinskou "sestrou" Sašou Kovjazinou a s Magnusem Henochem ze Švédska, načež jsme vyrazili na večeři.

K večeru se pak už konal úvodní seznamovací program, který byl již klasicky velmi pestrý a zábavný. Poté, vzhledem k mé přislíbené účasti na organizaci programu, jsem se přesunul do filmeja připravit večerní promítání filmů, které z důvodu velkého zájmu začalo už od prvního dne a jehož organizací jsem si prakticky rozhodl o svém večerním programu. Obecně bylo ale večery možno trávit hned na několika různých místech, takže si člověk mohl vybrat podle vlastního vkusu, co chtěl provádět.

KLF

Den, kdy má probíhat Kultura Lingva Festivalo lze poznat již od ranních hodin, kdy se rozbíhají, v některých výpravách i velmi rozsáhlé přípravy na odpolední prezentaci národních kulturních tradic a jazyků. Zde jsme se opět, podobně jako v loňském roce, rozhodli pro společnou prezentaci České republiky a Slovenska, která se nakonec, především zásluhou dobrého jídla a pití, stala snad i nejnavštěvovanějším stánkem. Hlavním programem KLF bylo především představení velkého množství skupin jak mistních (polských) umělců, tak také zahraničních esperantistů, kteří se zase snažili předvést kus své vlastní země. Velmi podařeným se stalo především nezapomenutelné koncertní vystoupení africké kultury a také její pozdně večerní kombinace s rock'n'rollem, jež roztančila snad všechny přítomné.

Gdaňsk

Ještě než někteří stihlli vstřebat zážitky z večerního KLF, nastal již další den, jehož hlavním plánem se stala exkurze do přístavního města Gdaňsk, kde jsme si prohlédli místní pamětihodnosti. Začali jsme návštevou památníku revoluce v místním přístavišti, při návštěvě muzea si pak také vyzkoušeli rytířské souboje. Po odjezdu z města Gdaňsk jsme zamířili na večerní ohnivou šou a opékáni.

Vypráví Mirek

Mirek
Enlarge
Mirek
Poznámka: Tento text doprovozený fotografiemi se nachází také na externím webu (http://miropiro.wz.cz/malbork.htm) autora.

Po velice pozitivních zkušenostech z loňského Ago-Semajna v Nowem Sączi byla pro mne účast na tomto setkání takřka povinná. Ostatně právě díky loňskému ročník jsem se pak v létě s kamarády vypravil na Ukrajinu na návštěvu za Sašou z Jalty. Bylo tedy opravdu hodně lákavé si takový Silvestr zopakovat.

Jako místo setkání bylo tentokrát zvoleno severopolské městečko Malbork. V naší české skupině s námi tentokrát oproti loňsku nejel Marek Blahuš, ale nově se přidali Andrej Repiský, Jiří Galuška a "Dub" (Zdeněk Doupovec).

Přestože Marek se rozhodl vyrazit na obdobnou akci do Německa, velice nám pomohl s naplánováním cesty na sever do Polska. Na skupinovou mezinárodní jízdenku se k nám přidal i Peter Baláž ze Slovenska. Nakonec jsme cestu naplánovali tak, jak vám nyní povím.

Cesta do Polska

Bylo 26. prosince a já se kolem deváté hodiny večerní rozjel směr Uherské Hradiště, kde na mě už čekal Karol s Jirkou a přistaveným autem :-) To abychom nemuseli pěšky... U Karola doma byl již i Dub, vládla zde příjemná atmosféra, Karol předvedl svůj dárek k Vánocům, dálkově ovládanou helikoptéru, pojedli jsme chlebíčky a cukroví, čajíček, pohoda...

Během povídání se však přiblížila půlnoc, a to znamenalo jediné: odjezd na nádraží ve Starém Městě. Rozloučili jsme se proto a vyrazili na mezinárodní noční vlak Chopin z Vídně do Varšavy. Vlak přijel s desetiminutovým zpožděním, uvnitř nás rychle našel Andrej, jedoucí od Bratislavy, a ukázal nám volné kupé. Cesta tedy mohla začít. V Bohumíně se k nám přidal Peter, ve vedlejším kupé s námi cestovali esperantisté z Chorvatska. Poněvadž jsme začínali být unavení, začali jsme přemýšlet o spánku. Andrej se zkusil zeptat na cenu lůžka, cena 500,- Kč byla však dosti vysoká. Naštěstí výrobce kupé myslel na to, že vlak bude jezdit v noci, takže jsme se nakonec rozdělili po třech do dvou kupé, ve kterých jsme roztáhli sedadla a mohli usnout.

Je ráno a přijíždíme do Varšavy. Na nádraží se potkáváme s Julkou a Andreasem z Vídně. Díky informacím od českého zastoupení PKP jsme se rozhodli zkusit zakoupit místenku na vlak TLK jako doplněk k naší mezinárodní skupinové jízdence. Nákup za 3 zloté se zadařil a my jsme mohli přemýšlet, jak strávíme těch pár hodin, co jsme měli na přestup. Rozhodl jsem se půjčit si Andrejovo PDA a ukojit svou geocachingovou (http://cs.wikipedia.org/wiki/Geocaching) vášeň poblíž nádraží. PDA sice trochu zlobilo a navíc mi neseděly souřadnice, ale přesto jsem "kešku" s Andreasem a Julkou nakonec našel a rychle pak spokojeně zalogoval. Nahlédli jsme i do stanice metra, Vídeňáci podnikli drobný nákup, a pak jsme se už vydali zpátky na nádraží, kam po domluvě s Karolem dorazili naši přátelé z Kyjeva. Ti už však neměli takové štěstí na vlak, museli si tedy koupit lístek do první třídy. Před jedenáctou jsme vyrazili na nástupiště, kde bylo opravdu hodně lidí, čekajících na stejný vlak. Náš vagón byl až ten poslední, ale i tak jsem za jízdy podnikl s Peterem a Julkou návštěvu u Ukrajinek.

První den v Malborku

Krátce po třetí přijíždíme do Malborku. Hned na nádraží objevujeme směrovky k místu letošního setkání Ago-Semajno. Poblíž internátu se potkáváme s Kimem z hudební skupiny Esperanto Desperado. Naše kroky míří do ASeja, kde platíme účastnický poplatek a především se setkáváme s účastníky. S mnohými známými se nadšeně vítáme.

Během večeře na místo přijela také Saša - ano, ta milá slečna, za kterou jsme se díky loňskému ASu pak i vydali na Ukrajinu :-) Spolu s ní dorazil i Magnus ze Švédska, kterého rovněž známe z cesty po Ukrajině. Po večeři už pak nic nebrání tomu, aby bylo letošní Ago-Semajno v Malborku zahájeno, pozdravem polských organizátorů. Po této "formalitce" následují seznamovací hry, které ale pravidelní účastníci již dobře znají. Prozkoumáme také různá zákoutí školy.

Kolem desáté večer začíná, jako již tradičně a každou noc, noční program. S Karolem zajišťujeme filmejo, kde s esperantskými titulky promítáme film Pátý element. Třebaže jsem dosti unavený z cesty, zhlédnu film celý. O jiné aktivity už nejevím zájem, a tak se po promítání vydávám do postýlky... Náš pokoj obývám s Jirkou, jedním Polákem a dvěma Rusy. Dub a Karol spí na karimatkách v ASeju, Andrej pak sice nápodobně, ale v opravdovém amasloĝeju, které se nachází v budově internátu.

Den druhý

Druhý den nás čeká prohlídka hradu v Malborku, kam máme celý týden umožněn bezplatný vstup. Před hradem nás už čekají průvodci, ke kterým jdeme podle jazykových znalostí. Volím poněkud netradičně, připojuji se k polské skupince s tím, že polštině budu rozumět. Pravda, nebylo tomu vždy na sto procent, ale to důležité jsem pochytil a také působil mezi svými přáteli jako exot :-) Češi a Poláci se také v dějinách nejednou setkali, což mělo za následek, že při výkladu docházelo k různorodým reakcím průvodce, pokud zrovna mluvil o Češích. Po oficiálním skončení prohlídky jsme se krátce prošli městem. Odpoledne jsme se přesunuli z místa konání ASa na přehlídku středověkého umění rytířů (kavalírů), kde jsme na vlastní oči viděli, jak moc bylo brnění pro rytíře ve středověku potřebné. Po skončení představení byla večeře, rovněž ve středověkém stylu. K jídlu byla zvláštní polévka v obrovské bulce a klobása. Ovšem zlatým hřebem pro mě bylo okoštování středověkého piva, které opravdu stálo za to. Teplé a trochu i sladké pivo opravdu nepiji každý den. Večer nás pak čeká koncert Kima Henriksena ze skupiny Esperanto Desperado – koncert vrcholí klasikou Ska-virino. Ale hudební program ještě nekončí: Po Kimovi nastoupila francouzská rapová skupina Pafklik, zpívající samozřejmě v esperantu :-) Přestože sám rap příliš nemusím, koncert mě dosti zaujal.

Den třetí

Sobota je ve znamení příprav na kulturně-jazykový festival. Kolem třetí se přesunujeme na místo konání programu. Během této akce jsme prezentovali společně Českou republiku a Slovensko, hned vedle stánku našich kamarádek z Ukrajiny (pro tento účel jsem jim zapůjčil pohledy z Kyjeva a mapy). Za úspěchem našeho stánku stojí patrně možnost ochutnávky vánočního cukroví (perníčky aj.). Sám jsem ochutnal i ruskou vodku a jiné pochutiny. Na pódiu proběhlo několik hudebních vystoupení, např. zpěváka JoMo, našeho Andreje, kamarádek z Ukrajiny a dokonce i někoho snad ze Senegalu.

Den čtvrtý

V neděli organizátoři připravili exkurzi do Gdaňsku a Tczewu. Město Gdaňsk, ležící u Baltského moře, jsme samozřejmě řádně prozkoumali s průvodci. Nejzajímavější se ukázala být návštěva muzea rytířů, kde jsme si mohli vyzkoušet rytířské košile, brnění a meče. Navlékl jsem na sebe košili a Dub si vzal meč a testování odolnosti rytíře Miropira mohlo začít. Naštěstí jen dvě rány, ale přesto velice silné. Po návštěvě muzea jsme se rozešli naobědvat. Našli jsme spolu s kamarádem z Izraele malou restauraci, kde jsme vzhledem k nedostatku času pojedli pouze polévku. Posíleni polévkou jsme se vydali k autobusům a mohli jsme odjet do Tczewu, kde jsme se setkali u ohně s ostatními účastníky Ago-Semajna. Opekli jsme klobásy, okoštovali opět nějakou vodku. Vzhledem k tomu, že jsme byli malinko promrzlí, odjeli jsme z Tczewu dříve minibusem (maršrutkou).

V neděli večer byl zajímavý koncert Afrika Umba, ale to byl jen začátek nočního programu. Ve filmeju jsme pustili krátký film Zoo, dále dokument o Krymu a film Po půlnoci. Jak už tomu na esperantských akcích bývá, i dnes noční program probíhal poměrně dlouho do noci, a tak si člověk skoro ani nevšiml, že už přišel poslední den v roce 2007!

Silvestr

Na Silvestra však ještě probíhal normální program, několik přednášek, včetně té české - o naší cestě na Ukrajinu - ale organizátoři již pilně připravovali celé ASejo na novoroční bál. Kolem desáté jsme oslavili Silvestr Rusů, ale našli se i ještě poctivější účastníci - slavil se i příchod Nového roku do Číny. V jedenáct hodin byly oslavy ještě o něco hlučnější a pak už se tancovalo bez přestání... A půlnoc přichází! S některými účastníky se "loučím", uvidíme se nejspíš až v novém roce, který je však už za okamžik. O půlnoci se objímáme a přejeme si navzájem mnoho štěstí... Ale to bych nebyl Miropiro, abych nevyběhl se Sašou a Magnusem do ulic Malborku podívat se na oslavy ve městě. Ohňostroje byly vskutku zajímavé, v ulicích vládla bujará nálada, ale brzy nám již byla zima, a tak jsme se raději vrátili na diskotéku. DJ Leszek vybral mnoho známých písní, nejen v esperantu, tedy včetně např. Mexika od Tří sester, Ruslany, Offspringu, různých verzí La Bamby a mnoho dalšího. Nouze nebyla ani o chutné občerstvení a pití. Zkrátka a dobře, bál byl opravdu parádní, i když jako obvykle současně trochu vyčerpávající. Karol kamsi nenápadně zmizel se slečnami z Ukrajiny a krátce poté jsem já sám odešel se Sašou do místnosti u sauny, kde jsme odpočívali. Nad ránem jsem si s ní pak vyšel na procházku po Malborku. Přešli jsme most a promenádovali se kolem řeky. Během příjemné procházky jsme si povídali, až naráz zhasla světla města, vše působilo velice tiše, město spalo... Saša, která již v Malborku byla, mi ukázala "Park světa", který je věnován mnoha státům, ale popisky jsou všechny v esperantu. Je to velice neobvyklé ZEO (Zamenhofův-esperantský objekt). Po návratu jsme se nasnídali a vzbudili Andreje, který pak předčasně odjel do Varšavy, aby tam navštívil svoji esperantskou kamarádku. Ale to ještě pořád nebylo dost pozdě, abychom šli spát; ke spánku jsem se odebral až v jednu hodinu po poledni.

Nový rok

Dlouhého spánku mi ale nebylo dopřáno. Ve tři hodiny byl odjezd na exkurzi do Pelplinu. Kdyby mě Saša osobně nepřišla vzbudit až k posteli, exkurzi bych asi určitě zaspal. V autobuse jsem ještě malinko pospával, ale katedrálu v Pelplinu jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Právě v ní končila mše. Prohlédli jsme si kostel, doprovázeni esperantským výkladem. Po této prohlídce jsme se vrátili do Malborku. Protože náš odjezd byl naplánován na dobu krátce po půlnoci, byl nejvyšší čas, abychom si dobalili a také získali kontakty na mnohé z nově poznaných účastníků. Naše kamarádky z Kyjeva (Alisa a Oksana) nám zkopírovaly do Karolova notebooku zkopírovaly své fotky, mezitím proběhlo v češtině čtení Broučků od Trnky.

Odjezd domů

Nastala půlnoc, což na rozdíl od uplynulých dnů neznamenalo jen to, že začal nenápadně nový den, ale především nás to nabádalo, abychom se rozloučili s účastníky a organizátory akce a vyrazili na nádraží. Aby byla naše mezinárodní jízdenka plně využita, místo Andreje s námi cestovala naše kamarádka z Číny. Rychlík byl naneštěstí dosti narvaný, proto jsme se museli rozmístit po třech různých kupé a na spánek nebyl potřebný prostor. Kolem čtvrté jsme přijeli do Varšavy Centralnej, kde se k nám znovu přidal Andrej. Je asi šest hodin a odjíždíme vlakem Euro City Polonia, ve kterém ale necestuje příliš mnoho cestujících, takže se můžeme konečně v kupé natáhnout a aspoň trochu se vyspat. O půl deváté zastavujeme v Katovicích, kde trochu nezvykle (kontroly na hranicích už dva týdny nejsou) přichází hraniční stráž a kontroluje nám naše občanky. V deset hodin přijíždíme do Bohumína, kde vlak z těžko pochopitelných důvodů stojí déle než je uvedeno v jízdním řádu. Inu, střídání směn se občas protáhne. Tímto vlakem jedeme až do Přerova, kde přestupujeme na rychlík do Brna. Tento vlak je opět narvaný, takže stojíme v uličce (zřejmě dobrý způsob, jak se vyhnout kontrole průvodčích - paní nás zapomněla zkontrolovat, i když kolem nás dvakrát procházela). V jednu hodinu přijíždíme do Brna. Rozjíždíme se do svých domovů...

Závěrem

I letos bylo Ago-Semajno v Malborku opravdu "akčním týdnem" (což je význam slov "Ago-Semajno" v esperantu), kde slovíčko "nuda" neexistovalo. Organizátoři připravili velmi bohatý program a patří jim obrovský dík a pochvala. -mir-

Fotky


Personaj iloj