Raportaĵo de la 61-a IJK/Česky

El la retpaĝaro de Ĉeĥa Esperanto-Junularo.

Rimarko: Tiu ĉi teksto ekzistas ankaŭ en esperanto-versio, kiun vi povas rigardi ĉe alia paĝo.

Šedesátý první, ale můj první

-- napsal Daniel MRÁZEK
-- z esperanta přeložil Marek BLAHUŠ

Členem TEJO jsem se stal před pár měsíci a hned na to jsem se rozhodl zúčastnit se 61. IJK (Mezinárodního kongresu mládeže) v Zakopane (Polsko). Teď vím, že to byla dobrá volba. Níže uvádím pár svých dojmů a pozorování jakožto nováčka, nebo – jak se nováčkům říká během kongresu – anděla.

Do městečka Zakopane dorazila naše česká skupinka v neděli 31. července ráno. Už na nádraží jsme potkali mladého esperantistu, který nám ukázal cestu do kongresové budovy. Ta byla snadno k nalezení, protože cestu do ní lemovaly esperantské vlajky visící na pouličních lampách. Ačkoliv ještě bylo ráno, kongresová budova už byla přeplněná přišedšivšími účastníky. Tak jsem se zařadil a vystál si svou řadu, abych mohl zaplatit poplatek a dostat dárečky včetně jmenovky a kongresové knížky.

Když jsme se zaregistrovali, šli jsme do budovy, kde pro nás bylo zajištěno hromadné ubytování. Byla to vlastně škola, ve které jsme si vybrali jednu prázdnou třídu, kde jsme si odložili svá zavazadla. No, ta třída byla prázdná jenom na začátku, protože už večer v ní nebylo žádné další volné místo pro další lidi.

Slavnostní zahájení kongresu se konalo večer od 19. hodiny. Své pozdravy poslal prezident Polska Aleksander Kwaśniewski, pod jehož záštitou se 61. IJK konal, mj. hovořil i starosta Zakopane Piotr Bąk a za projev v esperantu publikum hromovým potleskem vestoje poděkovalo řediteli Tatranského národního parku Paweł Skawiński. Každý z nich přivítal účastníky kongresu a vyjádřil své potěšení, že se tento IJK koná právě v Zakopane. Během slavnostního zahájení byli přivítáni také nováčci, kteří museli přijít na jeviště a přísahat na Zamenhofův vous, že si IJK opravdu užijí. Potom si na to připili dětským šampaňským.

Po slavnostním zahájení a rozvinutí vlajky se konal seznamovací večer, během kterého se hrály různé hry. Například jsme se rozdělili do skupin a každá skupina udělala kroužek. Uvnitř kroužku stál někdo, kdo musel (srolovaným listem papíru) bochnout někoho z kroužku. Ten, koho bouchnul, musel říct jméno někoho jiného z kroužku. Pokud neřekl žádné jméno nebo řekl špatné, vyměnili se s tím uprostřed. Tohle je vlastně asi vůbec nejznámější seznamovací hra... Během dalších her jsme například museli koleny předávat balónek nebo podlézat pod koleny ostatních.

Po tomto bodu programu se konala diskotéka a promítání filmu. No, jako každý večer...

V pondělí a úterý dopoledne se pořádal "nováčkovský program". Jak už je jasné ze samotného jména, jde o program pro nováčky. Ale ne jenom pro ně. Tohoto programu se účastnili i ti, kdo už na nějakém IJK předtím byli a teď chtěli pomoci nováčkům poznat, co to IJK je. Takovým lidem se říkalo "čerti". Nováčkovský program byl nabitý hrami a seznamováním se. Velice zajímavá a zábavná hra bylo, když jsme se rozdělili do dvou skupin a museli co nejrychleji sníst čokoládu. Ale jak! Nejprve jsme si museli na ruce navléct ponožky, pak vzít vidličku a nůž a jenom jimi sníst jeden čtvereček čokolády. Na to všechno jsme měli asi dvacet sekund. Zvítězila ta skupina, která dříve snědla celou čokoládu. No, ta moje to nebyla...

V pondělí odpoledne jsme pak šli na prohlídku do města. Vypadalo to ale spíš skoro jako nějaká demonstrace, protože nad hlavami pochodujících vlál velký esperantský emblém a evropská vlajka a k tomu ještě několik dalších lidí z davu neslo esperantské vlajky. Zhlédli jsme typickou městskou dřevěnou architekturu, významný místní dřevený kostel se hřbitovem, kde je pohřbeno i několik slavných lidí z Polska, a zvědavci, kteří ještě neměli dost, pokračovali až ke skokanskému můstku. No, do té doby jsem žádný skokanský můstek ještě nikdy neviděl, takže to pro mne byl zajímavý zážitek...

V pondělí jsme se nedočkavě těšili na večer, protože večer se konal koncert slavné esperantské hudební skupiny Esperanto Desperado. Jednalo se ale, bohužel, současně o poslední koncert této skupiny, protože její členové se rozcházejí. Byl to jedinečný zážitek, protože Esperanto Desperado zpívalo velice pěkně a nikdo nezůstal sedět. Během koncertu totiž panovala tak vynikající atmosféra, že tancovali i ti, kteří jinak koncerty rockové muziky moc často nenavštěvují.

Středa byla věnována exkurzím. Byly tři: do tatranského národního parku, do Krakova a Věličky a ta poslední na Kalvárii Zebrzydowskou, do Vadovic a do Osvětimi. Zúčastnil jsem se té poslední. V Kalvárii Zebrzydowské jsme navštívili bernardýnský klášter a kostel. Na svazích se tam nachází ještě dalších více než 40 kostelíků a kapliček, které jako celek tvoří Kalvarijskou cestu. Tu jsme ale navštívit nemohli, protože v takovém případě bychom neměli čas na nic dalšího. Takže jsme jeli do Vadovic, což je rodiště zesnulého papeže Jana Pavla II. Vadovicím jsme věnovali spoustu času, navštívili jsme papežův rodný dům, šli jsme do kostela, kde byl pokřtěný, a také jsme ochutnali jeho oblíbený zákusek. Proto, že jsme byli tak dlouho ve Vadovicích, jsme si pak už nemohli úplně prohlédnout další z míst, do kterého jsme pak přijeli a které především jsme chtěli vidět. Myslím tím koncentrační tábor v Osvětimi a Březince.

Vidět koncentrační tábor byl opravdu děsný zážitek. Když jsme pomyslel, jak mnoho lidí tady trpělo, cítil jsem se velice špatně. Viděli jsme jejich osobní věci, které jim nacisté zabavili. Viděli jsme také cely, ve kterých umírali zatčení, mezi jinými i světec Maxmilian Kolbe. V Osvětimi jsme také viděli plynovou komoru a krematorium.

Velice nás rozrušilo, když jsme v Birkanau viděli dřevěné stáje pro 52 koní. V takovýchto stájích často žilo až tisíc lidí!!!

Po návratu do kongresové budovy se konal koncert "bezvousého barda" ("bardo sen barbo") Georga Handzlika. Zpíval bardské písničky ne jenom o esperantu. Písničky složil z větší části sám, ale mohli jsme slyšet i melodie českých zpěváků Jaromíra Nohavicy a Karla Kryla.

A už přišel čtvrtek a jeho odpoledne. Tehdy se odehrál Kulturní a jazykový festival. Škoda, že nebylo dobré počasí, protože festival se tak nemohl uskutečnit ve městě. Kvůli dešti se musel konat ve velkém standu na dvoře u kongresové budovy. Během festivalu se představovaly mnohé země a jazyky. Mohli jste tak navštívit např. český, moldavský, japonský nebo švédský stánek.

Hned po festivalu následoval koncert zpěváka s přezdívkou JoMo. Zpíval folkové a roztancovávací písničky ne jenom v esperantu. Mohli jsme dokonce slyšet i slovenštinu.

Tentýž večer se pak ještě konal koncert metalové hudební skupiny Krio de Morto. Celý stan se ponořil do tmy a vidět bylo jenom velice křiklavé barvy. Proto jsme neviděli obličeje hudebníků, jenom barvy, kterými byli pomalovaní.

Pátek byl duchovní den. Takže i přednášky byly věnované duchovním tématům. Zúčastnil jsem se přednášky, kde jsme se zamýšleli nad bahaistickými texty, a také jsem byl přítomen na přednášce o ortodoxismu v Polsku.

A v pátek večer se konal Mezinárodní večer, během kterého jsme znovu měli příležitost poznat folklór mnoha zemí.

Posledním dnem byla sobota 6. srpna. Odpoledne bylo společné fotografování, které nebylo zrovna jednoduché, protože mnozí účastníci chtěli mít svou vlastní společnou fotku, a tak focení trvalo velice dlouho a během celého focení museli všichni zůstat stát na jednom místě...

Večer jsme se mohli zúčastnit Mezinárodního bálu "Kolem světa". Ale ti, kteří nechtěli tancovat, se mohli podívat na film a po bálu se zúčastnit diskotéky s la bambou (velice pěkný pusinkovací tanec!)...

No, a přišla neděle. Všichni jsme se cítili trochu nešťastní, smutní a trochu samotní, samotní, samotní... (motto písničky "Sola" = "Samotný" od skupiny Esperanto Desperado)

Program 61. IJK byl samozřejmě mnohem rozsáhlejší, ale já jsem zmínil jenom ty body programu, kterých jsem se sám zúčastnil. Můžete tedy vidět, že IJK se může zúčastnit úplně každý, protože každý si tu pro sebe najde něco zajímavého.

Jsem velice rád, že jsem se mohl zúčastnit IJK v Zakopane. Získal jsem tam spoustu nových přátel a doufám, že se s nimi zase někdy znovu potkám. Alespoň během příštího IJK v Sarajevu.


Personaj iloj