Raportaĵo de vojaĝo al Bydgoszcz

El la retpaĝaro de Ĉeĥa Esperanto-Junularo.

Rimarko por neĉeĥparolantoj: Bv. pardoni, ke tiu ĉi paĝo ekzistas nur en la ĉeĥa lingvo. Ĝi aŭ okupiĝas pri internaj aferoj de ĈEJ, aŭ ni bedaŭrinde ĝis nun ne sukcesis traduki ĝin.

Vypráví Mirek

Mirek
Enlarge
Mirek
  • Plán: 8. května jet vlakem do Bohumína. Ráno v devět odjezd, předtím koupit eLišku za 105,- Kč. Přestup v Ostravě, pak EC 104 Sobieski do Warszawy. 20 minut na přestup. Rychlík do Bydgoszcze. Saša čeká :-) V neděli ráno odjezd TLK do Warszawy, pak EC do Ostravy.
  • Délka: 8. – 11. 5. 2008

Samotná cesta

Cesta za Sašou v mé hlavě byla již delší dobu. Nevyšlo to o Velikonocích, léto ještě daleko, navíc možná tou dobou nebude v Polsku, které je pro mě snadno dosažitelné.

Seděl jsem tak 30. dubna na ICQ, ještě než jsem vyrazil do práce. A ejhle, potkal jsem Sašu, takže jsme si zavolali na Skypu. Řekl jsem, že bych mohl 8. až 11. května dojet za ní do Bydgoszcze. Souhlasila, takže zbývalo jen najít spojení a domluvit směny v práci. Obojí nebylo větší problém. A tak jsem si v úterý večer ještě vlezl na Skype, navíc spokojen, že ve středu nepíšu test z biologie. Ve středu jsem si zabalil vše potřebné. Ve čtvrtek 8.5. jsem jel s taťkou a Romčou (bratrem), který také vyrážel pryč, na hlavní nádraží. Na nádraží jsem si obstaral všechny jízdenky, dokonce i Šťastnou eLišku z Brna do Ostravy za 105,- Kč, Pak už mě taťka doprovodil na nástupiště. V kupé jsem necestoval sám, ale ne zase plné kupé :-) Do Přerova cesta pomalá, pak už svižným tempem s pětiminutovým zpožděním do Ostravy, na hlavní nádraží. Poměrně velké a prostorné nádraží, ovšem s menším počtem lidí. Aspoň byl klid. Pofotil jsem i MHD. V ČD centru jsem zjistil pořadí vagónů Sobieského. Podobnou informaci, resp. ujištění, sháněla i jedna slečna. Nedalo mi to a slečnu jsem slušně oslovil, jestli také jede Warszawy. Tam až ne, jen do Katowic. Rázem jsem měl postaráno o příjemnou spolucestující. Cestovala vlakem za přítelem do Katowic, ale normálně jezdí autem, proto jí moje přítomnost přišla vhod. Dost jsme poplkali, rovněž ráda cestuje. Byl poznat přízvuk. Škoda sice, že jsme si na sebe nedali kontakt, ale spíš že vlak jel do Katowic dost pomalu, jako by Polsko nebylo rovina. A navíc se cukal a měl zpoždění :-(

Asi o půl třetí slečna vystupuje v Katowicích, já dále pokračuji. Do kupé si ke mně přisedá zřejmě manažer, vytahuje notebook a pouští film. Vlak má prý 10-20 minut zpoždění. Snad to spraví a zrychlí a po cestě doženou zpoždění.

Zpočátku to tak nevypadá, ale ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, vlak sice malinko cuká, ale zato frčí po polské rovině. Průvodčí povídal, že vlak má 10 minut zpoždění. Uvidíme, co z toho bude.

Mé obavy se potvrdily: vlak do Bydgoszcze mi ujel před nosem! V Katowicích byla oprava tratě, ta způsobila zpoždění (ale to bylo už v Bohumíně). Napsal jsem smsku rodičům, že jsem dorazil do Warszawy, ale vlak jsem nestihl :-( Zašel jsem do PKP centra, kde jsem nejprve musel asi 20 minut čekat (nechápu, jak může někdo něco tak dlouho vyřizovat). Navíc pomoci se mi nedostalo. Snažil jsem se svojí polštinou doptat na možnost jízdy s přestupy – nic takového nebylo, takže jsem musel čekat. Během toho jsem poslal smsku Saše, ale bez odpovědi. Vyšel jsem ven z nádražní haly, venku bylo krásně, udělal jsem pár fotek Manhattanu Warszawy a také šel zkontrolovat kešku. Byla na stejném místě, ale černý pytlík byl podezřele špinavý. Navíc v kešce nebylo nic, co bych odvezl do ČR (TB). Vrátil jsem se na nádraží a pomalu i na perón. Tam stál moderní polský rychlík, nebo spíše lokálka, koupený s dotacemi od EU. Před sedmou přijel rychlík do Bydgoszcze. Krátký, ale našel jsem kupé s fajn spolucestujícími. Potvrzuji smskou odjezd Saši, po chvilce dostávám odpověď ;-) Průvodčí nejprve sháněl drobné, pak se vedoucí vlaku, podobně jako u EC 104 Sobieski (ale tam i anglicky), ozývá a zdraví cestující. Kupé i záchod na mě působí lépe než kupé rychlíku ČD. Venku je krásně, ale ta rovina za chvíli omrzí. Ale frčíme, bez cukání. Průvodčí už zkontroloval jízdenky.

Kupé se vylidnilo v Toruni, kdy vystoupily i dvě slečny, jež tam studují. Ty jsem oslovil asi dvacet minut před jejich výstupem a probrali jsme Polsko. I Jožina z bažin :-) Netrvalo to dlouho a do mého kupé přistoupil, částečně i mojí iniciativou, jeden muž, který zřejmě poslouchá punk. Spíše jsem řešil byrokracii polských drah. Rovněž i on pochválil moji polštinu. Můj spolucestující vystoupil v Bydgoszczi Wschodniem, mezitím mi taťka poslal příjezd vlaku. Vše souhlasí, i hlášení. Už jen aby byla Bydgoszcz Główna :-) Vystupuji, na peróně Saša není. Jdu do haly, ale ani tam ne. Asi jsem zazmatkoval, a tak jsem raději poslal smsku Saše. Ale na tu už jsem nedostal odpověď. Postávám nervózně před halou, když konečně vidím přicházet Magnuse, Sašu a ještě někoho. Vítání je radostné, vždyť jsem cestoval 13 hodin! Procházka centrem, kde chybí tramvaje, ale koleje tam jsou :-( Přešli jsme i řeku, abychom se dostali na velké náměstí. Po té už pomalu míříme k Saše. I s tím třetím, Paulem, rovněž esperantistou. U Saši odkládám věci, chvíli se zdržíme, pak ještě jdeme vyprovodit Paula domů a pak už konečně jdu u Saši na kutě. No, ale tomu ještě předcházelo velké povídání :-)

9. května

Kolem deváté pomalu vstáváme. V klidu snídáme, před dvanáctou odcházíme přes náměstí Zamenhofa a ZEO za Afričany na internátu. Dlouho se u nich nezdržíme, pokračujeme přes Billu do baziliky. Ta je opravdu nádherná. Ještě dva kostely, focení u řeky, pojídání čokolády. Rovněž jsme zašli na nádraží, kde jsem si koupil místenku do vlaku TLK. Procházku končíme na koncertech, nejlepší je Lady Pank. Přišel i Pavel a jeho kamarádi. Polštině začínám rozumět, zvlášť když jde o slečny :-) Po jedenácté odcházíme přes Tesco k Saši domů. Chvíli prohlížíme fotky, pak jdeme spát.

10. května

Ráno snídám birošku z Tesca – bezvadná :-)

Na dnešní výlet do přírody jsme dali dohromady mezinárodní výpravu, složenou z přátel z Kamerunu a Senegalu, Magnuse ze Švédska a Saši z Ukrajiny a mě z ČR. Jen Pavel dnes chybí :-( Cestujeme autobusem do jiné části Bydgosczce, do Údolí smrti. Protože má dnes narozeniny moje sestřenice Blanka – 19 let –během cesty autobusem jí píšu přání z mobilu Saši. Brzy dostávám odpověď :-)

U zastávky uděláme drobný nákup, pak jdeme do Doliny smrti, hlavní tam je hodně vysoký monument. Po návštěvě tohoto místa jdeme na malý piknik do lesa, já i Magnus sundáváme boty a jdeme lesem bosky. Pak jsme se vrátili busem do Bydgoszcze, definitivně se loučíme s Afričany (tedy já), míříme ještě do Billy, kde kupuji celozrnné pečivo a 2 piva Ginger, zvláštní kombinace. Pak se vrátíme k Saši domů, trochu jíme, kopíruji fotky a hudbu a pak vyrážíme do města zkusit najít info-centrum. Nezdařilo se. Saša alespoň navštíví party své jazykové školy. Večer nás čeká divadlo „Sprawa Dantona“, předtím si dopřejeme hygienu a pak se setkáváme s Pavlem, který zajistil lístky. Je to opravdu netradiční divadlo, začíná již u šaten, kde čekají diváci, na začátku se tancuje, rozdávají klobásu a postupně nás usadí. Během hry se přesunujeme do druhé části jeviště, kde se diváci mohou aktivně zapojit, zda fandí Dantonovi nebo Robespierovi.

Po divadle jdeme do pizzerie, kde Magnus kupuje celou pizzu, ale nabídne i mně a Sašince :-) Pak jdeme do klubu, který má ráda Saša i Pavel, Magnus to tolik nevyužije, přece jen když zde jsou tančící páry kluků a holek, a ne holka s klukem. I v Polsku to žije :-) Vstup 5 zł, na osvěžení voda rovněž za 5 zł. Před druhou hodinou mě osloví Poláci, že vypadám jak Harry Potter :-D Dávám se s nimi do řeči, jeden z nich má i mentolové cigarety, zkouším, jsou docela fajn :-D HEH?!? Co já to vyvádím ;-) ? Ale nechme toho... Seznamuji se s Agnieszkou, samozřejmě ne s jednou z těch dvou, které umí esperanto, ale místní :-) Hovor jsem navedl na Gadu Gadu, asi ho opět začnu využívat. Své číslo gg samozřejmě nevím, a tak ji alespoň požádám o číslo na mobil :-) Při odchodu se ještě spolu vyfotíme a dávám jí pusu na rozloučenou. Ale to už musíme jít k Saši domů pro mé věci a pak na nádraží. Je to daleko, takže i trochu běžíme a rázujeme. Noční doprava v Bydgoszczi moc nefunguje. Opět dochází na řadu to, co jsem si nepřál ze všeho nejvíce, tj. loučení. Byly to fajn dva dny, ale hold už musím domů.

Návrat

Moje dlouhá zpáteční cesta začala v 4:25 v kupé pro 6 lidí v Tanie Linie Kolejowe (polský druh expresu, je nutné k němu zakoupit místenku i na mezinárodní jízdenku!), celkem komfortní. V 8:10 přijíždím do Warszawy. Moc jsem toho nenaspal :-( Ve Warszawě mám hodinu čekání na EC 106 Praha, což je dost dlouhý vlak a přitom rychlý. V důsledku toho, že vlak je dlouhý a já se nemusel ptát na volné kupé (jako ve vlaku do Bydgoszcze), dojde k tomu, že sedím sám v kupé. Zatím. Ale záchod jsem vyřešil. Pojedl jsem. Kupé lze zamknout. V Katowicích přistupuje do mého kupé jeden mladík. Bere si letáček, ale polsky ho upozorňuji, že to není leták pro tento směr (na Prahu). Chvíli mluvíme polsky, pak se však ukáže, že studuje v Brně :-) Řešíme nádraží, vlaky, cestování. Nastává horší část cesty do Ostravy. Ten rychlý a svižný úsek již Euro City zdolalo. Na řadě je drkotání do Zebrzydowic. Mladík studuje práva v Brně, je z Hranic. Také byl pár dnů v Polsku. Vysvětluje mi, proč vlak tak cuká – důvod je prostý – mizerné koleje. V Bohumíně bych byl mohl nastoupit do rychlíku do Brna, ale nejsem si jistý s koupí eLišky ve vlaku, jedu tedy až do Ostravy, kde si koupím drobné jídlo a eLišku za 105,- Kč a za chvíli se již vlak i se mnou rozjíždí. Rychlá jízda až do Přerova, potom jsme zvolnili tempo, ale přesto na čas jsem přijel v 16:57 do Brna. Na své sídliště jsem pak ještě dojel regionálním vlakem a pak už popojel busem. Unaven, téměř dehydratován přicházím domů, kde se oddávám studené sprše.


Personaj iloj